Obecně za oba týmy musím moc chválit přístup kluků do zápasu. Hráli jsme stylem 6+1 na který jsme si důkladněji zvykali až poslední měsíc. Stáli proti nám týmy, které mají na české poměry nadstandardní akademie a je třeba, aby si i hráči uvědomovali, že s takovými týmy dokázali držet tak obdivuhodný krok. Bylo tam celkově hodně věcí, které nám nehráli do karet, a přesto jsme se dokázali přizpůsobit tomuto stylu hry. Na začátku turnaje jsme určitě bojovali s velikostí hřiště. Celá hra byla daleko více kontaktní a soubojová, než na jaké jsme z našich soutěží zvyklí. A samozřejmě samotná rychlost hry, přechod do útoku, rychlé důrazné přihrávky.

Tým A – celkově 2 výhry, 2 prohry (obě se stejným týmem) a 6 remíz. Nutno říct, že většina remizovaných zápasů se herně přikláněla na naši stranu, což se nedá říct o štěstí. Inkasovali jsme smolné góly v závěru, což bohužel k fotbalu patří. V průběhu turnaje jsme se hodně zaměřovali na psychickou stránku, aby šli všichni hráči do dalšího zápasů s čistou hlavou a snažili se udržet nervy na uzdě. Odráželo se to pak v důrazu v osobních soubojích, soupeřům jsme nenechali nic zadarmo a dělali jim každý souboj nepříjemný, tak jako oni nám. Jediným týmem nad naše síly byl německý 1. FC Wilmersdorf, který nás porazil v obou zápasech a nutno říct, že jsme se setkali s opravdu velikou fotbalovou kvalitou.

Tým B–2 výhry, 1 remíza, 7 proher. Turnaj odstartovali, stejně jako A tým, smolnou remízou, kdy soupeř vytěžil bod z dvou jediných protiútoků. 2 prohry v řadě jsme pak schytali od dvou vysoce kvalitních týmů a konečně se k nám přiklonilo štěstí až ve čtvrtém zápase, výhrou 1:0 téměř v poslední vteřině. Euforii si pak dokázali přenést do posledního sobotního zápasu, kde sice 4:0 prohráli proti opět velice silnému soupeři, ale troufnu si říct, že odehráli nejhezčí zápas na turnaji. Zásobovali jsme soupeře jednou střelou za druhou a bylo příjemné sledovat, jak tým, který postoupil do elitní skupiny o první příčky, se proti nám zmohl jen na zoufalé odkopy od branky. V nedělní části turnaje jsme si doslova urvali výhru v posledním zápase a udrželi jsme závěrečný tlak soupeře obětavými zákroky.

Abych to shrnul, zažil jsem 15 infarktů a nervy v každém zápase jaký jsem nikdy z trenérské pozice nezažil ? přesto jsem se fotbalem neskutečně bavil. Co teprve hráči na hřišti, kteří se přes všechny ty emoce museli přenést a chodili do soubojů i po hlavě, byť by měli získat jen jediný aut. Už jen za tenhle přístup bych byl na hráče pyšný ať by byl výsledek jakýkoliv.

Věřím, že to klukům dalo opravdu mnoho zkušeností a nezapomenutelných zážitků, stejně jako nám trenérům.